Věřím, že každá nemoc je projevem duše. Věřím, že já sama můžu za to, že mám rakovinu a je to jeden z důvodů, proč se za tu diagnózu stydím.

Pokaždé když přijdu do některého lékařského zařízení, tak se všichni podivují nad mou diagnózou a ptají se, jak jsem k ní přišla. Statisticky totiž rakovina tlustého střeva nejčastěji postihuje lidi nad 65 let a velkým faktorem přispívající k jejímu vzniku je obezita a špatná životospráva. I moji přátelé se nestačí divit, když s nimi moji diagnozu sdílím, protože jsem známá svým zájmem o zdravou stravu a aktivní způsob života. Nikdy jsem ale nebyla příliš extrémní a přikláněla jsem se ke střídmosti a zlatému středu. Ač můj táta i oba dědové zemřeli na rakovinu, tak moje genetické testy žádnou zátěž neukázaly. Genetická příčina pro vznik rakoviny se ukazuje u pouhých 5-10 % případů. I při genetické zátěži je však vznik nemoci ovlivňován dalšími faktory, které ve výsledku namíchají ten osudný koktejl. Na genetiku to tedy svést nemohu.

Jedna lékařka mi kdysi řekla, že za svoji nemoc nemůžu, tudíž ji nemohu nijak ovlivnit. Z počátku jsem byla ze své diagnózy zmatená a přišlo mi dost absurdní, že ji mám ZROVNA JÁ. Pak jsem ale začala hledat hlubší příčiny nemoci a od té doby se snažím rozklíčovat, co mi chce moje nemoc ukázat. Kdybych přistoupila na myšlenku, že za celou situaci nemohu a nemohu ji tedy nijak ovlivnit, byla bych naprosto bezmocná – neMOCNÁ. Ztratila bych nejdůležitější co mám – víru v samu sebe.

Jelikož tedy věřím, že jsem si svoji nemoc přivodila, dere se mi do srdce také STUD. Stydím se, že jsem to dopustila. Stydím se, že jsem žila takovým způsobem života, že moje tělo se rozhodlo „sežrat samo sebe.“ Tento stud mě ale neochromuje a je jednodušší se s ním vyrovnat než s pocitem, že jsem prostě měla smůlu a jsem BEZMOCNÁ. Jak říká Chris Wark, velký propagátor holistické léčby rakoviny, „Vaše tělo rakovinu způsobilo, takže ji dokáže i vyléčit.“ A v tom cítím svoji sílu.