Na svém profilu na sociálních sítích sdílím střípky z mojí léčby nebo toho, co mi zrovna běží hlavou. Se svými blízkými a přáteli už můj stav tolik neřeším – stala se z toho realita, která se naštěstí nijak dramaticky nezhoršuje a já věřím, že se mé tělo uzdravuje a jednou to ukážou i lékařské testy. 

Co se testů týče, tak se na žádné příliš často nehrnu. Pokud člověk prochází klasickou onkologickou léčbou, tak v těle dochází k velkým změnám, které je potřeba sledovat. Sleduje se, jak nádory a celé tělo reagují na léčbu. Měří se velikosti nádorů, nádorové markery a je potřeba hlídat například červené a bílé krvinky. Léčba je aplikovaná, dokud na ni nádory reagují a dokud ji pacient zvládá. Jelikož takovou léčbu nepodstupuji, tak není důvod, abych každé čtyři měsíce chodila na  CT a stresovala se z toho, zda mám na plicích deset nebo několik desítek metastáz nebo z toho, že se mi jednou zvětší nějaké uzliny a jindy zase jiné. Velice komplexní a podrobné testy jsem absolvovala v Německu a můj poslední scan v červenci ukázal progresi v počtu a velikosti metastáz na plicích a lymfatických uzlinách. Zajímavé bylo, že můj český onkolog tuto progresi považoval za markantní, narozdíl od mého integrativního onkologa v Něměcku a mé antroposofické lékařky v Čechách, kteří měli pocit, že se v těle dějí uzdravujíci pochody. Já jsem se rozhodla brát v potaz hlavně to, že se mi dýchá naprosto normálně (kromě chvil, kdy ve mě bublá nějaká viróza od dětí) a to, že ač jsem si schopna nahmatat zvětšené uzliny na krku a v břiše, tak jsem si schopná nahmatat, jak se zmenšují a zvětšují. Někdy mám uzliny na krku bolestivé a cítím píchání i v rameni, ale už vím, jak s tím pracovat a za pár dní je vše v pořádku. Někdy mám bolesti v místě operace a někdy mě bolí oblast slinivky, ale nikdy to nejsou trvalé bolesti a poslední ultrazvuk nic jiného než zvětšené uzliny v břiše neukázal. Samozřejmě zatím nemohu říci, zda se v dlouhodobém měřítku moje strategie ukáže, jako účinná, ale důležité je, že jsem si stanovila dlouhodobou strategii a nežiji od scanu ke scanu. Od léčby, kterou jsem zvolila nečekám razantní okamžité zmenšení nádorů, ale to, že se mé tělo probere a dostane se mu dostatek podpory, aby prostě ty rakovinové buňky vypoklonkovalo samo. Nepopiratelně se progrese mojí nemoci zpomalila a já jsem v lepším stavu, než by se u takového nálezu čekalo. Uvidíme, zda jednou dojde i k vytouženému zastavení nebo celkové remisi. Já v to věřím.

Je zajímavé, že studium případů lidí, kteří se uzdravili z terminálního stádia rakoviny ukazuje, že faktory, které vedly k jejich uzdravení byly převážně ty, které se přímo nepojily  s jejich fyzickým tělem. I když vím, že je tedy přínosnější věnovat více pozornosti mysli a duši, nedá mi to a podporou mého fyzického těla stále trávím poměrně hodně času. Tuto stránku celostní léčby jsem stále nedokázala úplně zpracovat, ale již se mi například povedlo najít si cestu v mém způsobu stravování. Z původního nadšení pro čistě veganskou nebo ideálně raw stravu jsem přešla k tomu, že si užiji i kousek klasického piškotového dortu, když je to v dobré společnosti a udělá mi to dobře na duši. Jídlo mám úzce spojené s hezkými momenty strávenými s lidmi a nebaví mě se stále vyčleňovat a nejíst to, co ostatní. Je to pro mě zbytečný stres. 

Několik měsíců mi trvalo než jsem dala dohromady způsob, jakým v České republice pokračovat s léčbou, která mi byla navržena v Německu. Nakonec se mi podařilo vypracovat protokol, který jsem dodržovala celý podzim a teď v něm s malou obměnou pokračuji. Každý týden dostávám tři infuze ve třech dnech: 

• Vitamin C 50 g (u nás je běžných 7,5 g)
• Helixor P 200 mg (na tuto dávku jsem se dostala z 50 mg).  Jedná se o výtažek ze jmelí, který mi v testech vyšel jako vysoce účinný proti mojí rakovině.
• Curcumin 150 mg (ano jedná se o výtažek z kurkumy, který v této podobě opět funguje jako cytostatiku)

Substance jsem si objednala v Německu a aplikuje mi je buď lékařka v Praze nebo terénní sestra u mě doma.

Dále si třikrát týdně píchám výtažek ze jmelí, který funguje jako imunostimulant. Chodím jednou týdně na akupunkturu a jednou měsíčně na biorezonanci, k osteopatovii a na fyzioterapii. Také chodím každých čtrnáct dní na psychoterapii, kde má ze mě moje terapeutka srandu, že už moc neví na čem spolu máme pracovat, ale věřte, že nakonec vždy něco vyplave a já jsem vděčná, že mám někoho, s kým mohu tuto cestu kontinuálně sdílet.

Doma si pak každý den lehám na podložku, která vydává PEMF záření a k tomu mě pěkně prohřeje. Do nosu si vždy dám hadičku s kyslíkem a pěkně se zrevitalizuji. Několikrát do týdne vlezu do infrasauny, kde vypotím nějaké toxiny a téměř každý den si dělám kávový klystýr. Na klystýr jsem si již zvykla a minimálně ten klasický s vodou či heřmánkem bych jednou za čas doporučila každému. Jelikož je moje zažívání zkrácením tlustého dtřeva přeci jen ovlivněno, tak mám pocit, že mi klystýry pomáhají vypořádat se s vyšší mírou nadýmání a zápachu, který produkují. 

K tomu všemu se snažím skákat na trampolíně, meditovat, cvičit jógu, tančit, hodně odpočívat, pít zeleninové šťávy a zelený ječmen (v zimě mě to ale moc nelákalo), jíst převážně vegansky, dostat do sebe kupu vitamínů, doplňků stravy a bylinek tradiční čínské medicíny. 

Přijde vám, že je toho strašně moc? Mně to tak na začátku přišlo. Když jsem se ale prokousala tím nepřeberným množstvím terapií, které celostní medicína nabízí a vybrala jsem ty pravé pro mne a udělala jsem si v nich systém, už se to nezdá tak náročné. Zvládám chodit jeden den v týdnu do práce, mateřství jsem snad na hřebík také úplně nepověsila (ale bez pomoci manžela a babiček by to nešlo), uklízení moc neřeším (škoda, že naše paní na úklid také ne), sem tam něco upeču a uvařím, někdy se objevím i ve společnosti, někdy si i přečtu knížku, která se netýká rakoviny a seberozvoje (audio knihy v autě to jistí), zahraju si na kytaru nebo zajdu do kina. Chtěla bych se více dostat na procházky do přírody a začít zase sportovat, tak se mi to snad na jaře zase poštěstí.

Postupně se snažím v péči o tělo trochu polevovat a zaměřovat svoji pozornost na životní změnu a hledání duševní a duchovní rovnováhy. Velice věřím v kvantové léčení a vytváření si své vlastní reality, ale zatím nemám odvahu tu hmotnou stránku léčení úplně pustit a každý den sebou prostě plácnout na louku. Mám pocit, že léčba mého fyzického těla mi dává čas tuto odvahu nalézt.